Příběh divokého morčete 2. díl

20. června 2014 v 17:33 | J.V. |  Básničky, příběhy atd.
Ráno jsme se probudili do krásného, ale studeného rána. V té době nás vzala ta žena domů a tam si její dcera hrála s Mikym, to je ten můj nový kamarád - králík. A já stál opodál a sledoval Mikyho, který sledoval mrkev, kterou mu nabízela ta holka - Andrea. Hladila ho, když si stoupl na zadní, a mě si nikdo nevšímal. Teda jednu chvíli za mnou přišla ta paní, ale dala mi jenom nějaké jídlo. Sedla si vedle mě na židli (já jsem stál na stole) a šeptala:
"Tak vidíš. Andrea si tě vůbec nevšímá. Ani neví, že tu jsi." Pohladila mě. "Počkej, ty máš hrubší srst než normální morče! Andreo, máme tu divoké morče!" to už křičela.
"Jé," vzdychla Andrea a vrátila se k Mikymu. No jo.
Paní mi dala napít vody z misky a pak se ukázalo, že už je venku tepleji, tak nás dala ven. Běžel jsem za husou, ale už tam nebyla.
"Odletěl," brečely jiné husy.
To bylo špatné. Rychle jsem pelášil do stodoly za krávami. Ty mi daly čerstvé seno a vodu.
"Nechápu to," řekla kráva Milka. "Neuletěl by nikdy."
"Hm," zamyslel jsem se. "Tamhle na skále je bílá skvrna. Mohl by to být on."
"To je nápad! Husa tam s tebou zaletí a ty ho přivedeš zpátky!" zabučela Milka.
Poprosil jsem Husu* a ta tam se mnou zaletěla.
"Husare, co tady proboha děláš?!" ptal jsem se.
"Svět je krásnej," usmál se. "Chtěl jsem si ho užít z výšky."
"Aha," přikývl jsem, "ale teď musíš domů. Všichni tě potřebují."
Naskočil jsem mu na záda a odletěli jsme domů na statek.

*Husa - jméno jedné z hus
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama